Pamatujete na první generaci Hyundaie Santa Fe? Ne? Tak to je jedině dobře. Na přelomu milénia ještě Korejci neuměli pěkná auta a „santaféčko“ patřilo svým baculatým designem k těm nejošklivějším autům na trhu.

Postupem času se z ošklivého káčátka vyklubalo normálně, moderně vyhlížející SUV, které ničím neuráželo, ale také nevyčnívalo.

Teď je tu již pátá generace a svým vzhledem opět šokuje a rozděluje pozorovatele na dva tábory: buď se vám líbí, nebo vám přijde minimálně divné, když ne ošklivé.

Za vyloženě krásné bych ho také neoznačil, ale nastolený kyberpunkový designový jazyk značky Hyundai mě fakt baví. Od Ioniqu 5 přes Starii až po úžasný koncept N Vision 74. Asi to bude tím, že miluju film Návrat do budoucnosti a retro osmdesátky.

Nový Hyundai Santa Fe je přesně tím autem, které v záplavě všech SUV prostě vyčnívá, i když mi nepřijde zrovna dvakrát hezké. Ale je něčím zajímavé a hlavně originální.

Baví mě jeho krabicovitý, geometrický design. Americky přehnaně velký batoh ve stylu Chevy Suburbana nebo Caddy Escalade. Světla s retro digitálním podpisem. A přestože zepředu vypadá jednoduše, jako by ho kreslilo dítě, a zadní světla jsou dost neforemně nízko, nelze mu upřít osobitost.

Na rozdíl od nového Kodiaqu, úhlavního konkurenta. Jeho prodeje stejně nic neohrozí, ale designérům škodovky prostě nemohu odpustit, že od hezky ostře střižené minulé generace přešli k baculatému knedlíku s nesympatickým pohledem světlometů, zavalitou siluetou a škaredou linkou propojených zadních světel.

A věděli jste, že to může být ještě horší? V základní výbavě je ta linka mezi světly z černého plastu. Vlastně nejlépe funguje základ s černou barvou karoserie, protože pak se linka ztrácí a zadní světla vypadají alespoň trochu normálně.

Vážně se na mě nezlobte, ale nový Kodiaq je prostě ošklivé auto. A netvrdím to jenom já, řekl mi to úplně, naprosto, skutečně, opravdu, nekecám – každý. OK, vkus mám často divný (Multipla forever), ale ještě nikdy se mi nestalo, abych byl takto se všemi ve shodě.

Abych jenom neadoroval vzhled vlajkové lodi Hyundaie, moc se mi nelíbí v téhle cihlové barvě Terracota Orange. I když mám normálně na autech rád pestré barvy a nesnáším paletu černé, šedé nebo bílé, barvičky mu prostě moc nesluší. V klasické stříbrné funguje retro cyberpunk prostě nejlépe.

Uvnitř to designově také nemusí být každému po chuti. Architektura s dvěma obrovskými tablety, jedním pro přístroje a druhým pro multimédia, je už taková ohraná písnička a ten pořádný wow efekt to mělo kdysi v Mercedesu třídy S. Teď už to dělá každý, ale vlastně mě to neuráží. Široká paleta dekorů je potom také místy přehnaná.

Hlavní devizou nového Santa Fe je ovšem vnitřní prostor. Vepředu se rozvalíte jako v gauči a od spolujezdce vás dělí obří tunel. Pod ním najdete gigantický úložný prostor, pod loketní opěrkou zase obří šuplík, k němuž mají přístup i pasažéři zezadu.

Středový tunel je tak velký, že obsahuje rovnou dvě plochy pro bezdrátové nabíjení mobilů. Panel posetý dotykovými tlačítky už tolik chvály nezasluhuje.

Hlavní nabídku menu sice ovládáte mechanickými tlačítky a teplotu klimatizace tradičními kolečky, ale zbytek je dotykový. V kombinaci s velkým množstvím funkcí a nepříliš jasným řazením do jednotlivých sekcí se začnete ztrácet.

A třeba vyhřívání sedaček na první stisknutí nezapne maximální teplotu, jak je všude dekády zvykem, ale první úroveň. Neubíráte, ale přidáváte, na což si asi zvyknete, ale říkáte si, proč to vůbec někoho napadlo otočit.

Pochválit ale musím celkovou auru, jakou na vás interiér dýchne. V top výbavě opravdu cítíte luxus. Od semišového čalounění sloupků, přes ozdobné rámečky, které zdařile imitují hodnotné kovy, až po samotný volant nápadně imitující předlohu v Range Roveru. Už jenom název nejvyšší výbavy – Calligraphy – zavání inspirací luxusní britskou značkou.

Range Rover za třetinu v novém Santa Fe nenajdete, na to nejezdí tím typicky nonšalantním způsobem, ale příjemně komfortní auto to je. Máte kolem sebe hezky zařízený obývák, který se plavně přenáší přes nerovnosti s klidem zaoceánského parníku.

Podle toho musíte také přistupovat k zatáčkám, protože vzhledem k rozměrům a hmotnosti je lepší podvozek příliš nedráždit. Tohle auto vás stejně naladí na klidnou náladu, že nikam spěchat nebudete.

Full-hybridní pohonné ústrojí na to ani nemá zrovna páru. Benzinová jedna-šestka dává s elektromotorem dohromady 215 koní a 367 Nm, což stačí tak akorát. Stovka těsně pod deseti sekundami mluví sama za sebe.

Víc si budete užívat klidného a tichého chodu spolu se skvělou spotřebou paliva. Dlouhodobý průměr přede mnou činil 7,7 l/100 km, já jsem svižnější jízdou po dálnicích a okreskách jezdil za 8,1 litru. Což je na dvoutunovou krabici s benziňákem dobrý výkon.

Víc by mu slušel nafťák a rovnou alespoň šestiválcový, protože jestli něco atmosféře přepychu na palubě Santa Fe chybí, pak je to jemné ševelení nějakého víceválce. Nabídka obsahuje už jen o něco málo silnější plug-in hybrid, mně ale, až na soundtrack, full-hybrid naprosto vyhovoval.

Půldruhého míče, i když za top strop, není úplně málo, ale takhle jak přede mnou stojí, bral bych ho hned. Je to opravdu velký, komfortní, tichý, relativně úsporný a příjemně luxusní rodinný koráb. Jenom – v tomhle budu jako ženská – ve stříbrné, prosím.